Duben 2008

Eifelova věž

30. dubna 2008 v 16:11 | Anetka
V roce 1884 se francouzská vláda rozhodla zorganizovat světovou výstavu (1889), na památku které chtěli postavit pomník, kterého ještě svět neviděl. Mnoho projektů se objevilo na stole tehdejšího ministra Lockroy, a mezi nimi i projekt architekta Bourdaisea, který chtěl vybudovat věž slunce o výšce tisíc stop. Maurice Koechlin a Emile Nouguier - spolupracovníci Eiffela - vymysleli železnou věž o výšce 300 m. Gustave Eiffel, kterého tento projekt zaujal pochytil úmysl a zvítězil v konkurzu (1887). Práce na Eiffelovce začaly 26. 7. 1887. La Tour Eiffel vyžadovala práci stovek pracovníků a 700 výkresů. Zůstalo zhotoveno celkem 18 000 dílů. Věže a zůstaly spojeny pomocí 2,5 milionů nýtů. Práce pokračovala průměrným tempem 15 m/měsíc. Dokončení a slavnostní otevření se konalo 30 . 3. 1889. Eiffelova věž

Základní informace

První patro se nachází ve výšce 57 m a k jeho zdolání je třeba překonat 345 schodů.
Druhé patro je ve výšce 125 m a k jeho zdolání je třeba od prvního přidat dalších 359 schodů až konečně v 274 metrové výšce se nachází poslední 3. patro. Naštěstí zde zůstaly zavedeny výtahy, kterých konstrukce můžete na Eiffelovce vidět dodnes. Věž měla být rozebraná v roce 1909, ale díky radiotelegrafie zůstala zachráněna a stojí dodnes. Dneska je věž ještě vyšší o 20,75 m, protože na vrcholku věže se nachází televizní anténa.
Z věže je úchvatný pohled na celou Paříž. Každému kdo kdy navštíví hlavní město Francie vřele doporučujeme se vydat až do 3. patra Eiffelovy věže. Opravdu to stojí za tu vynaloženou námahu. V třetím patře můžete nalézt figurínu Gustava Eiffela, která tam je vystavená na památku slavného stavitele. Oficiální stránky Eiffelovy věže naleznete na internetové adrese

Národní Divadlo-Praha

30. dubna 2008 v 16:04

Návrhy

O vystavění kamenného divadla se začalo uvažovat už v roce 1844 na poradách vlastenců v Praze a stavba se začala realizovat žádostí o "privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení" samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let - v dubnu 1851 - vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek.

Stavba

Prozatímní divadlo

O rok později 1852 byl zakoupen pozemek a zahájena stavba Prozatímního divadla, otevřeno po deseti letech roku 1862.
Roku 1865 skupina kolem Sladkovského, Tyrše, Nerudy a Hálka vyzvala třiatřicetiletého profesora pozemního stavitelství na pražské technice, architekta Josefa Zítka, aby vypracoval návrh Národního divadla. Ten pak zvítězil v dodatečném konkurzu a roku 1867 začaly práce na staveništi.
Josefem Schulzem, Zítkovým následovníkem, upravená budova Prozatímního divadla tvoří zadní trakt (jeviště) Národního divadla. Na jeho iniciativu byl do stavby zahrnut také nájemný dům dr. Poláka (za řádné odškodnění). Tyto tři objekty jsou jasně "čitelné" v siluetě komplexu.
Národní divadlo mělo být postaveno proti Pražskému hradu.
Dřevořezba z roku 1881, Polákův dům (zcela vpravo) ještě v původní podobě Dřevořezba z roku 1881, Polákův dům (zcela vpravo) ještě v původní podobě
16. května 1868 byl v Prozatímním divadle slavnostně položen základní kámen, premiérou Smetanova Dalibora.
Do konce roku 1868 byly vystavěny základy a roku 1877 byla postavena střecha. V roce 1873 současně probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů - obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby a spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tematicky na české dějiny), daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako umění generace Národního divadla. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejména Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák.
Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost. Prvním ředitelem divadla byl jmenován operní zpěvák a pedagog Jan Nepomuk Maýr. Odehrálo se v něm ještě jejích dalších jedenáct představení, než byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Vojtěcha Hynaise i jeviště divadla.
Požár byl pochopen jako "celonárodní katastrofa" a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Budovu po požáru dokončil prof. arch. Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. Nyní mělo divadlo i nového ředitele, spisovatele Františka Adolfa Šuberta.
Nová scéna Nová scéna Nová scéna Nová scéna

Základní kámen

Původně měl přijít základní kámen jen a pouze z hory Řípu, byly však dodány kameny i z následujících míst: Blaník, Radhošť, Vyšehrad (skála), Hostýn, Žižkov, Svatobor u Sušice, Branka na Dobeníně u Náchoda, Boubín, Zlatý kůň u Tmaně (Červený lom), Trocnov, Prácheň u Horažďovic, Čerchov, Buchlov, Lipník, Helštejn, Doudleby, zřícenina Podlažického kláštera u Chrastě, Záhlinice. Z Podivína navíc došla cihla uhnětená z hlíny a vody ze studánky, u které křtil apoštol sv. Cyril.
První kámen došel z Radhoště 5. května 1868[1], z Řípu a Žižkova 11. května, z Blaníku 13. května. Dne 16. května se konala veřejná slavnost pokládání základního kamene (spíše kamenů) za veliké účasti lidu - odhaduje se přítomnost asi 100 až 150 tisíc lidí. Večerní slavnostní premiéry Dalibora se zúčastnili pouze vybraní hosté.
Střešní konstrukce byla pokryta břidlicí.

Rekonstrukce

V 70. letech 20. století se ukázal stav Národního divadla jako velmi špatný, a tak byla podniknuta rozsáhlá rekonstrukce. Pří ní byla jednak opravena původní budova. Byl zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem), variabilní jeviště. Byl také zmenšen Voršilský klášter a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jako Nová scéna ND.

Budova

Divadlo je 26m vysoké. Velice dobrá akustika a slyšitelnost i v nejsvrchnějších patrech. Nad hledištěm visí 2 tuny těžký lustr o šířce 3 metry a délce 5,5 metrů, který má 260 lampiček. Opravuje se v půdním prostoru, kam se dle potřeby vysune. Mezi jevištěm a hledištěm jsou 3 opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalována Vojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami lze spatřit nápis "Národ sobě", který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou občany, kteří darovali peníze na výstavbu budovy. Nad oponou se také nachází plastická Štyrchova figurální sbírka. V divadle se nachází i varhany. Ve foyeru na prvním balkóně se nacházejí malby Mikoláše Alše a Františka Ženíška. Ve foyeru i v jiných prostorách divadla jsou též bysty osobností, které se mimořádně zasloužily o divadlo. Jsou zde i 3 nástropní malby. Jedna zobrazuje zlatý věk, druhá úpadek a třetí znovuvzkříšení.

Vtipy o Pepíčkovi

30. dubna 2008 v 15:56 | Anetka |  Vtipy
1.Pepíček je na kolotočích a smutně se dívá na dráhu jezdících autiček.Tatínek příjde a ptá se Pepíčka: "Pepíčku proč nejdeš taky na autíčka?" Pepíček odpoví: "protože jsem před půl hodinou snědl rumovou pralinku."
2.Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Pepíčku, řekni mi 2 zájmena."
Pepíček říká: "Kdo?Já?"
"Výborně Pepíčku!"
3.Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá: "Pepíčku, vám se narodila dvojčátka, viď?" - "Ano." - "A jak se budou jmenovat?" - "Nevim, ale tatínek říkal ňák Himl a Hergot."

Animace koní

30. dubna 2008 v 15:33 | Anetka

Seriál

30. dubna 2008 v 14:58 | Anetka

Koho máte z witch nejradši?

30. dubna 2008 v 14:54 | Anetka

Witch Obrázky

30. dubna 2008 v 14:14 | Anetka


Tučňáci Animace

25. dubna 2008 v 13:33 | Anetka

Motýlci

25. dubna 2008 v 13:25 | Anetka